Hanka Tibeťanka
příběh vypravěčky
Celý život je dlouhý příběh....každý má jeden svůj jedinečný.
Já mám jeden tibetský. Jak jsem se dostala do Tibetu? Je stopování v Tibetu nebezpečné? A jsou tam vlci? Jak jsem se seznámila s manželem? Kde se narodily naše děti?
Jak se žije v Tibetu? Co lidé pěstují a co jedí? Jaké mají domy, oblečení, počasí, školy?
Jaké mají možnosti? Jak se liší tibetština a čínština? Znají Tibeťani kosu, křoviňák, coca colu a KFC? Mají v Tibetu auta? A jačí mléko?
A co další dalajlama?
Vyprávím ráda a snažím se i naslouchat. Přednáším na školách, v knihovnách a kulturních domech. Vyprávím všude, kde se najdou lidé, které zajímá Asie, cestování a nečekané lidské osudy. Ráda povyprávím také o své cestě mateřstvím i rodičovstvím.
příběh tlumočnice a lektorky
Čínština, japonština a tři dialekty tibetštiny bývaly moje druhé a další já. Přesto, když jsme tázána kolik jazyků umím, doufám vždy aspoň v jeden rodilý. Ostatní jsou navždy předmětem zájmu, učení, zkoumání, hraní a zapomínání :)
Byly doby, kdy jsem čínsky uměla lépe, než anglicky. Byly doby, kdy jsem během jednoho večera tlumočila neodborné konverzace čtyřmi jazyky zároveň. Byly doby, kdy se člověk snaží pochopit vlastní děti, nebo partnery a nejde to v jakémkoli jazyce.
příběh matky
První těhotenství jsem prožila v Tibetu na vesnici naší tibetské rodiny a byla to zkušenost k nezaplacení. Přirozenost, lehkost a jednoduchost, s kterou jsem si užívala celé ty měsíce, bych jinde nezažila.
První porod mě fascinoval a nadchl pro další studium o těhotenství, porodech a mateřství.
Druhý mne utvrdil v rozhodnutí - být tu pro ostatní ženy a pečovat o ně v těhotenství tak, aby byly schopné, v síle nám ženám přirozené, přivádět na svět své děti.
Oba naši synové se narodili v Česku, jeden na starém statku nedaleko Litomyšle a druhý ve srubu pod sjezdovkou ve Svratce. Prvního syna si "chytl" jeho otec a asistovala nám kamarádka porodní asistentka. Druhého syna jsem přivítala já sama.
V Tibetu, a předpokládám, že ve všech tradičních kulturách, se moudrost ženství a vědomosti spojené s ženským údělem předávají přirozeně od starších žen mladším. Od matek dcerám. Od starších sester těm mladším, které jsou nejen přímo přítomny při porodech, ale také se přirozeně zapojují do pomoci s miminky a dětmi.
příběh duly
Oba moje porody mě nadchly a od té doby jsem si neustále kladla otázku, proč se "na západě" nedá rodit tak krásně a snadno, jako v "zaostalém" světě. Přišly jsme o kontinuum, o moudrost babiček a matek. O důvěru v ženské tělo a důvěru v přírodu. O komunitu kmene a přirozené učení příkladem.
Naštěstí dnes existuje mnoho cest, jak se aspoň částečně naučit tyto vědomosti. Přibývá vědomých žen. Přibývá dívek, které se zajímají o své ženské přednosti a záleží jim na tom, jak prožijí své cyklické roky v tomto životě.
Znovunalézáme nezbytnost povolání porodních bab, průvodkyň budoucích matek a dul. Naše poslání spočívá v podpoření ženy ve spojení sama se sebou. Nalezení své vlastní síly a schopnosti být skvělou matkou.
Na tom, jak se rodíme záleží. Záleží na tom, jak dívky přijmou svůj dar plodit, rodit a kojit děti. Není to žádná magie ani tajemství. Ráda vás uvedu do tohoto krásného a nezapomenutelného období v životě ženy.
Neustále se vzdělávám na různých certifikovaných kurzech, workshopech a seminářích.
příběh bylinkářky
a zahradnice
Necelý rok po narození druhého syna jsme se přestěhovali do podhůří Orlických hor, do starého domu s velkorysou zahradou. Už v té době jsem s dětmi trávila mnoho jarních a letních dnů na loukách a v lesích při sbírání bylin a plodů. Zahradtvoření, zobání kytek k snídani a ruce v hlíně se staly mou nejoblíbenější terapií.
příběh stavitelky
S nabytím nemovitého majetku se ze mne stala i zednice, kamenice, malířka pokojů, restaurátorka, truhlářka, obkladačka a stavební dozor. Ve vlastním domě nahazujeme hliněné omítky, v koupelnách tvoříme hravé mozaiky z kachlíků. Vše generacemi osvědčeným stylem pokus-omyl. Podle hesla, že co si člověk udělá sám, je nejkrásnější a nejlepší.
V blízké době plánuji workshopy na téma hliněných omítek.
příběh snowboarďačky a lyžařky
Jako holka z Vysočiny jsem trávila zimy na běžkách, ale kopečky mě vždycky lákaly. Až v prváku na střední jsem se poprvé dostala na sjezdovku a od té doby se tam pravidelně vracím. Během studií na VŠ jsem získala certifikaci jako lektorka, abych s touhle profesí hned po sezoně na roky praštila - kvůli životu v Tibetu.
Jakmile děti vydržely na sjezdovce aspoň 2 hodiny v kuse bez nehod v kombinézách, vrátila jsem se k oblíbené zimní brigádě. Děti, jako správní horalové, jsou vždy v závěsu a znají vždy nejlepší freeride a skoky v areálu.
příběh lezkyně
Od malička jsem lezla na stromy, kopečky a kopce. Až při první návštěvě Tibetu s krosnou na zádech i ta velká kopáčata. Jen tak v keckách na sedlo ve 4000 metrech. Tak se to v Tibetu dělá. Po druhé mateřské jsem se dostala na lano a teď už s dětmi lezeme jak na českém písku, tak na vápně v zahraničí. Ferratíme v Alpách a chodíme přechody (zatím jen) českých hřebenovek.